O Janově...

Stejně jako ze všech předchozích měst Ligurie jsem měla i z Janova pocit, že tu lidé neumí dostatečně ukazovat to pěkné, co v sobě skrývá. Je to věc, kterou nemám ráda i ve své vlastní zemi, že se lidé nenaučili všímat krás kolem sebe a dopomáhat jim ještě více vyniknout, že období komunizmu udělalo své a nějaká estetika se od té doby nenosí... Tady ale žádný takový režim nebyl, takže jediným důvodem bude nejspíš ta určitá pohodlnost s něčím něco dělat. - Proč života raději neužívat, když to jde i bez vlastního vkladu. Omluvou v létě může být pouze to strašné horko, kdy chybí motivace k námaze a zároveň které samo celkový obraz zhoršuje v rámci "vysušeného" dojmu.

Ačkoliv pobývám přímo u moře, neznamená to automaticky nádherné pláže. Janov je hlavně velkým přístavem s průmyslovými čtvrtěmi a letištěm podél vody, takže první "přirozeně působící" pobřeží objevíte až v předměstích jako na východě v Nervi. Celé město vyrostlo na poměrně úzkém pruhu roviny kolem přístavu, což znamenalo, že jakýkoliv další rozvoj musel pokračovat do kopců nad ním. Díky tomu získal Janov originální podobu hustě seskupené zástavby ve spoustě úrovní - jak říkám já, je to nejvíc trojrozměrné město, co znám :). (Samozřejmě, že každé město je trojrozměrné, tedy prostorové - domy prostě rostou i vzhůru, tady ale nejvíce využili každé možnosti, jak zastavět, propojit, zpevnit... že jsem se s takovou sítí ještě nesetkala.) Z tohoto důvodu se vám nikdy nepodaří plně představit a pochopit mapu Janova a skutečnost, dokud jej nenavštívíte. Osobně jsem si víckrát mohla vyzkoušet, jak může mást půdorysně jakoby křižovatka, ve skutečnosti jen slepá ulice o 5 pater níž, kterou tak dělí od vrchni komunikace zeď s velkým schodištěm pouze pro pěší :).

Nejzajímavějšími pro mě jsou cestičky s označením "salita" (jinak jsou tu všechny "via" nebo "strada"). Jedná se obvykle o velmi úzké uličky, některými auta nesmí nebo nemůžou projíždět, klikatí se a stoupají/klesají poměrně prudce, někdy se mění ve schodiště (klasické nebo koňské), někdy si připadáte, jakože jste právě vlezli někomu na dvorek... a ono se jedná o náměstíčko nebo křižovatku salit. Nejčastějším materiálem jsou úzké červené cihličky, ale i různý kámen nebo kombinace. Je pravda, že některými úseky bych se sama v noci bála, ale jinak jsou velmi praktickými zkratkami při pohybu po městě. A je moc zábavné, pokud máte čas, objevovat, kam vás která zavede...

Jak jsem zmiňovala na začátku zdejší "neupravenost", má Janov (nebo spíš já) to štěstí, že nabízí díky různým výškám spoustu možností pozorovat jej a okolí z ptačí perspektivy, v níž už takové detaily jako nepořádek zanikají :). Skutečně to, čeho si tu asi nejvíc užívám, jsou všudypřítomné nádherné výhledy, které se vám snažím alespoň omezeně na některých z mých fotek zprostředkovat. Město z výšky působí velmi světle - bílošedě, z blízka v uličkách už barevněji... a čím užší ulička, tím tmavší dojem. Což bylo samozřejmě účelem zdejšího urbanismu. - Jak jinak odrážet co nejvíce slunce, než světlými střechami...? Jak jinak získat stín, než co nejužší ulicí a nejvyšší zástavbou kolem? popř. u širších "výstavních" ulic povinností stavebníků vybudovat pořádná podloubí (jako si můžete všimnout např. u ulice XX Settembre).

Jak jistě víte z dějepisu, byl Janov v historii jedním z njevýznamnějších středozemních přístavů. Soustředili se v něm zvláště obchodníci, dosti bohatí na to, aby si byli schopní vystavět paláce jako šlechta. Zdejší zvláštností však bylo soustředění všeho toho výstavního spíše dovnitř. Ne, že by se rádi nepředvedli i zajímavou fasádou, ale domy byly hlavně orientovány do centrálního nádvoří s arkádami a to nejkrásnější vás čekalo až po vkročení do vstupní haly a dál... Po mírném zklamání z prvního dojmu ještě s rodinkou jsem hned dalšího dne spěchala na pořádné průzkumy dle doporučení Průvodce po severní Itálii :) a musím uznat, že bylo co objevovat. Nejvíce mě nadchla (jak si můžete všimnout i del fotek :)) Via Garibaldi, resp. Strada Nuova - ulice vybudovaná kolem roku 1550 jako dvě řady paláců jeden vedle druhého... (však je také díky tomu na seznamu UNESCO) Do všech nádvoří se dalo naštěstí nahlédnout, takže jsem si je důkladně prošla a rozhodla se v co nejbližší době se zase vrátit, abych se dostala i dál alespoň do dvou nejznámějších (Pallazzo Rosso a Bianco - červený a bílý :)), v nichž sídlí galerie se sbírkami hlavně resanční italské a vlámské malby.
Teď, když vám zpožděně píšu, jsem již po návštěvě obou budov a moc ráda, že jsem se tam vydala. Dnes (20.9. v neděli) jsem totiž odpoledne zase jednou zašla do centra a na informacích zjistila, že jako studentka mám nárok na roční lístek za 20,-€, díky kterému mám vstup do všech muzeí Janova a okolí zdarma + další slevy v některých z dalších kulturních záležitostí jako divadla a kina. Toho jsem samozřejmě využila, protože již při vypravení se do 4-5 muzeí (ze seznamu asi 22) budu mít lístek splacený a určitě jsem se chystala během podzimu za škaredějšího počasí tak učinit. Fotografie z interiéru, bohužel nemám, protože jsem nevěděla, zda se fotit může, neustále byla kontrolována hlídači (protože jsem bya uvnitř téměř sama :)) a taky nebyly zrovna nejvhodnější světelné podmínky na fotky bez stativu... Bude vám muset tedy stačit mé potvrzení, že by se mi taky líbilo takhle bydlet :). Překvapením pak byla možnost vystoupat v Palazzo Rosso až na vyhlídkovou plošinku nad špičkou střechy, odkud jsem měla úplně nový panoramatický pohled na celé centrum.


Ještě doplním drobnost ze života města. Minulý víkend (11.-12.9.) zde proběhla tzv. Notte bianca, neboli "Bílá noc". Jak sám název napovídá, jednalo se o různé kulturní akce dlouho do noci. Součástí byl i volný vstup do všech galerií a muzeí, takže jsme se s další stážistkou Mercedes (ze Španělska, kdybyste to podle jména nepoznali :)) podívaly poprvé do Palazzo bianca (do samého, co jsem navštívila ještě jednou v klidu, bez davu dalších lidí :) znovu dneska). Zároveň jsem měla možnost seznámit se s jejími spolubydlícími italskými studenty, přesněji řečeno se dověděla akorát u každého, jak se jmenuje, o mně se dověděli, že jsem dokonce z ČR a neumím itasky... a od té doby se občas někdo snažil mě anglicky oslovit, leč ne tak často, abych většinu večera pak netrávila sice s množstvím lidí, ale vlastně sama :). Potěšilo mě alespoň, že ne všichni mladí Italové působí tak, jak jsem se s nimi zatím setkala... že umí být docela "obyčejní" a přátelští. :) Prodírali jsme se davy lidí a já si přišli tak zvláštně, dokud jsem si neuvědomila, že to je nezvyklým "přehledem". Se svou více méně průměrnou středoevropskou ženskou výškou jsem totiž dosahovala výšky vyšších kluků a díky tomu viděla přes hlavy kolem sebe, což se mi nikdy dřív nedařilo :).
Celá akce mi připomínala trošku vinobraní, které ten samý víkend probíhalo u nás doma, jen chybělo ono stylizování do středověku. Proto možná vše působilo tak víc melancholicky, když si člověk vzpomněl, kde mohl teď být... na jakém koncertě, s kým... Hlavním bodem programu byl koncert v přístavě v přímém přenosu na MTV. No, že bych byla nějak unesená, se říct nedá :), ale sama jsem se potulovat po nočním Janově a v tom množství lidí nechtěla, takže jsem se přizpůsobila a šla se taky podívat. Závěr pak tvořil pořádný ohňostroj, ale narozdíl od nás kldině až v jednu v noci. To, že Italové žijí posunutě večer, pro mě novinkou nebylo, ale překvapovalo mě, kolik jsme potkávali rodičů s malými předškolními dětmi, u kterých bych předpokládala, že budou už dávno v postýlce...

(Fotografie k povídání najdete jako obvykle zde, resp. v ostatních albech s "Janov" v názvu :).)