Jak to celé začalo aneb stáž v italském Janově poprvé...

Po dlouhé odmlce se opět vracím s novinkami z mého života. Co mě k tomu přimělo? :) Přibližně před dvěma lety (ano, letí to šíleně...) jsem odjížděla na roční studijní stáž do Frankfurtu nad Mohanem a pak některé z vás nechávala nahlédnout skrze Zprávičky z Frankfurtu do všeho nového dění, zkušeností, myšlenek... (pro případné zájemce z řad těch, kterým se nedostaly do rukou tato pdfka, je možné si je stále stáhnout všechny archivní zde) Od té doby se spousta věcí změnila, pobyla jsem rok v Praze, dokončila více méně své studium a zůstal mi "volný" zimní semestr před státnicemi a diplomkou. Vzhledem k nadšení z pobytu v Německu jsem od té doby přemýšlela, jak ještě využít doby, kdy nemám tolik závazků a zároveň kdy se hodí čerpat co nejvíce zkušeností pro budoucí nejen profesní život, a jednou z možností bylo znovu nějak na kratší dobu vycestovat - tentokrát na praxi.

Kdo mě blíže zná, ví, že jsem spíše domácký, tišší typ, moc se mi líbí chladnější oblasti Evropy a jedním z mých snů je dostat se do Skotska, Irska, Skandinávie... ať už pro tamější podnebí, krajinu, historii, architekturu nebo kvůli zdokonalení angličtiny. Snažila jsem se proto intenzivně (co se jen vedle školních a pracovních povinností dalo) hledat v nabídkách práce po Evropě, zda neshání praktikanta někam do architektonické kanceláře. Bohužel se ale i zde projevila krize a kromě vyjímečných inzerátů, že hledají "zkušeného architekta na dlouhodobý pracovní úvazek", popř. častěji "krajinného architekta pro nejméně roční spolupráci", jsem nic vhodného neobjevila. Svého plánu strávit nějaký čas opět v zahraničí jsem se ale úplně vzdát nechtěla a obrátila se přímo na "kolegyni" koordinátorku pracovních stáží u nás na ČVUT, zda náhodou neví o nějaké kanceláři, s níž již dřív spolupracovali... Překvapila mě s doporučením jednoho ateliéru v Itálii - v Janově, kde již během posledních let několik našich studentů strávilo svou praxi a byli spokojení. V první chvíli jsem si myslela, že odpověď budu mít jasnou - co bych dělala zrovna já v Itálii? Leč po několika dnech přemýšlení a poradě s blízkými jsem došla k závěru, že v mé současné situaci si stejně vybírat nemůžu a celé to vlastně jde brát jako docela zajímavé řízení. Proč nepřijmout něco nečekaného...? Možná že právě tím se zase víc budu moci naučit. V Itálii jsem ještě nebyla ani na dovolené, s Italy mám zkušenosti jen erasmácké (a ne příliš pozitivní... :), prostě jižanská povaha a přístup k životu je poněkud jinačí než ten náš středoevropský, natož pak ještě můj :)), praxi ještě nemám žádnou, takže proč nevyzkoušet něco "extrémnějšího", anglicky se v práci domluvím a zbytek se uvidí...



Dál vše proběhlo poměrně hladce, až jsem se divila, protože jsem čekala, že si italská strana dá načas s reakcemi. Ozvala jsem se jim, zaslala portfolio a životopis a oni se jen zeptali, zda jsem vše kreslila sama ručně :), načež mi potvrdili, že mají zájem si mě na 3 měsíce (díky krizi jsme přišli i o peníze na stipendia pro studenty a pobyty byly zkráceny na min./max. 3 měsíce) od září vzít na praxi, že navážu akorát na jinou pražskou absolventku stavebky. Ubytování jsem také po domluvě mohla "zdědit" po ní, protože měla při svém hledání na začátku štěstí na jednu Čechoitalku, která v Janově sháněla nějakou holku do podnájmu a velmi ráda přivítá další česky mluvící :). Podmínkou uskutečnění všeho plánovaného tak nakonec bylo jen úspěšné odevzdání školního projektu a zvládnutí zkoušek, abych nemusela v září na opravné termíny a po návratu se zapsala už jen na ty státnice. To vše se díky Bohu podařilo a po prvním týdnu v červenci jsem už věděla, že se na konci srpna vydám znovu pryč.

Přestože jsem si původně moc přála, aby to přesně takhle bylo, s blížícím termínem odjezdu jsem začala ztrácet to prvotní přesvědčení, začínala se trošku bát, jaké to bude (zvláště když jsem se i přes předsevzatí naučit se základy italštiny dostala jen k prvním lekcím a nic praktického tak neuměla :)), a taky se mi nechtělo opět opouštět vše a všechny "své". Přidával se k tomu pocit, že jsem nestihla spoustu z naplánovaných prázdninových záležitostí, mimo jiné i vymyslet zadání diplomky, abych po návratu už měla téma jisté a průběžně sháněla podklady a pod. Pozitivně působily vzpomínky na Německo, kam jsem se taky bála a nakonec byla tak příjemně překvapená a spokojená, a vědomí, že mě na místo poveze celá rodinka, která využije příležitosti k malé poznávací dovolené.


Den D nastal ve čtvrtek 27. srpna, kdy jsme plně naložení (Vezla jsem si dva kufry a věcí, protože člověk na podzim v Itálii nikdy neví, jaké čekat počasí, a předpokladem bylo vše od 30°C po zimní studené mořské větry.) ráno vyjeli směrem do Rakouska...

...a tímto bych vás ráda pozvala, pokud vás již začátek sám neodradil :), k četbě dalších novinek ze života stážistky v Janově, které se budu snažit pravidelně aktualizovat. (Jak jste si všimli, už nyní jsem dva týdny ve skluzu, ale vše brzy napravím, jen mi chvíli trvalo se trošku zabydlet a uspořádat čas... ).
(vždy v novinkách nebo pod odkazem "stáž v Janově")