Obecně bych mohla ještě říct, že mě docela překvapilo, že jsem doposud v každém z muzeí a galerií procházela expozice více méně sama. Dověděla jsem se pak od "paní domácí", že důvodem bude nejspíš to, že patří tradičně k programu základních škol vodit děti po muzeích, takže každý Janovan je všechna od dětství zná a dál nemá zájem je navštívit, popř. pokud ano, už je navštívil. Mimo letní sezónu, kdy i do Janova včetně jeho galerií zavítá množství turistů, je počet návštěvníků logicky malý. Na jednu stranu jsem si představila naše Jihomoravské muzeum ve Znojmě, kolik tam člověk mimo hostující výstavu potká lidí :), na druhou stranu jsem si říkala, že je přece rozdíl mezi expozicí archeologie takového maloměsta, kterou skutečně stačí vidět jednou v rámci školní procházky (i když já se tma byla podívat vícekrát - jako dítě školou povinné mě takové věci až tolik nezaujaly, takže jsem si to vynahradila později :)), a velkoměstem jako Janov s velmi rozsáhlými a zajímavými sbírkami umění, které si určitě ty děti ve škole také nevychutnají. No, prostě a jednoduše mě udivilo, že alespoň o víkendu nevyužijí třeba janovské rodinky možnosti zpestřit procházku nakouknutím do některého z muzeí... Nemyslím si, že by to bylo jen tou cenou, která vzhledem k vyšším platům a všeobecně vyšším cenám je více méně úměrná.
Člověk by považoval možnost procházet se sám muzeem bez rušení dalšími návštěvníky za výhru. Bohužel tomu není vždy tak. Italové mají totiž velmi aktivní hlídače. Na rozdíl od našich českých, sedících obvykle někde v rožku na židli a čtoucích si noviny nebo povídajících někde ve dvojici, zdejší musí mít neustále přehled, co se děje, takže si mě vlastně předávají z místnosti do místnosti stále mě doprovázejíc a kontrolujíc, zda ji něco neukradu nebo nepoškodím :). Možná kdybych lépe uměla italsky, ocením, že jsou někteří i ochotní podat nějaký výklad, popř. vtipnou poznámkou "ze zákulisí" zpestřit prohlídku, jenže já se neumím pořádně zeptat a jen omezeně jim rozumím. Jinak si spíše připadám "sledovaná" a dosti nesvá pak procházím a prohlížím s pocitem, zda u toho nevypadám nějak podezřele, zda nekoukám moc dlouho/krátce... Možná je to jen můj jakýsi "paranoidní" pocit a představa, že jsem pro ně nějak "zajímavá" při tom sledování mne, a oni přitom jen plní práci a znuděně chodí za mnou a říkají si, že mi to ale trvá nebo tak něco... nebo jim to je úplně jedno. V každém případě to ale není příjemné. Naštěstí to tak není úplně všude, setkala jsem se i s tím, že v rámci polední přestávky se všichni hlídači sesedli v pokladně a u svačiny povídali, popř. že už znuděně ke konci pracovní doby nejspíš usoudili, že ani nic provést nemůžu, když je vše pod sklem, a nechali mě být :).
Tak to by bylo asi vše ohledně, co se týká všech mých výprav za kulturou, a pustila bych se do kratších popisů jednotlivých dosud navštívených muzeí. O většině z nich se můžete dovědět i z oficiálních stránek Musei di Genova, bohužel jako téměř vše jiné, i tyto jsou pouze italsky. Obrázky a základní informace předpokládám, že pochopíte :).
Musei di Strada
Nuova aneb tři paláce na Via Garibaldi (která se původně právě "Nová ulice" jmenovala)Poprvé jsem se s nimi setkala v rámci Notte bianca, kdy byly všechny během večera zdarma přístupné. Znamenalo to ale, že byly úplně přecpané lidmi, takže ani ta příjemná noční atmosféra nepomohla, aby se člověk plně soustředil na prohlídku. Tehdy jsem navštívila Palazzo Bianco. Sbírky zahrnují hlavně malby renesance a baroka v Itálii, Holandsku a někdy Španělsku - zemí, které spolu soupeřily/spolupracovaly jako námořní velmoci. Slíbila jsem se, že se vrátím někdy v klidu doprohlížet Bílý palác a nově se dostanu do přes ulici situovaného Palazzo Rosso (červený), což jsem učinila v neděli 20. září. Co se týká sbírek, nemá smysl vyjmenovávat seznamy děl a popisovat vám jednotlivé obrazy a dojmy z nich, na ty se můžete pro přiblížení podívat právě na výše odkazovaných stránkách. Stačí jen, že jsem byla unešená z tolika na vlastní oči pozorovaných hodně i méně známých příkladů vývoje italské malby té doby, reálnosti provedení (někdy bych nerozeznala, zda se jedná o díla z 19. stol., kdy nastoupil do detailu prováděný romantismus a realismus) a celkové atmosféry nádherně zdobených prostorů.
V Palazzo Rosso jsem právě díky všímavému hlídači, kterého nejspíš zaujalo, jak se kromě samotných obrazů zaměřuji i na pěkné výhledy z oken nejvyššího patra, uzpůsobeného v 1. pol. 20. stol. jako soukromý být sběratelky umění, dostala nabídku podívat se i na střešní terasu s panoramatickým výhledem po centru Janova téměř z jeho středu. S tím jsem samozřejmě ráda souhlasila a dostala se tak na úplnou špičku střechy, kde byla "teráska" rozměrů ca. 1,5m x 1,5m a vynikající výhled do okolí, který jsem hned nafotila a seskládaný snímek máte v mé albu :).
Nervi - Galleria del'Arte Moderna
V neděli 11. října bylo vzhledem ke kalendářnímu podzimu až extrémně letně, takže jsem se rozhodla využít onoho počasí a jet znovu do jednoho z východních předměstí Janova - Nervi, kde bych si mohla letos naposledy zaplavat v moři (v mém životě zatím rekordně pozdě - schválně, kdo z vás později? :)) a pak se projít zdejším subtropickým parkem, jehož součástí je i další z muzeí - Galerie moderního umění. Kromě samotné expozice bylo téměř mou "povinností" shlédnout jedno z významnější děl našeho ateliéru, který před lety celou budovu rekostruoval a navrhoval umístění expozice, osvětlení a pod. Toho dne se již slunilo a koupalo mnohem méně lidí jak naposledy, díky čemuž nebyla malá oblázková pláž, kam jsem zamířila, tak přeplněná. Zároveň byly mnohem větší vlny, takže jsem si mohla užívat příjemného pohupování a ztrácení se mezi jejich hradbami... Za to park byl téměř přeplněn rodinkami na odpolední procházce. V muzeu jsem byla opět sama. Jednalo se o letní přímořské barokní sídlo s velmi pěknými detaily jako "přístavky" sklo-kovové konstrukce, štukové stropy, schodiště a pod. Expozice mě velice zaujala, protože jsem si mohla uvědomit, jak málo víme o umění Itálie od baroka dál. Jediné, co ještě poutá pozornost, je italská novinka moderny - futurismus, ale jak se projevovali všechny další etapy umění 19. a 20. stol. nám zůstává skryto. Přitom existovali samozřejmě i italští malíři romantismu a realismu, impresionisté a expresionisté, symbolisté a umělci, kteří se nechali ovlivnit secesí a další... Konkrétní jména autorů mi sice moc neříkala, ale byla jsem moc ráda, že jsem se mohla vidět, jak se vše to, co znám z dějin našeho českého a pak z cizích obvykle hlavně francouzského nebo rakouského umění, projevovalo tady na jihu. (viz pár fotografií)
Museo d'Ar
te Orientale Edoardo ChiossoneToto muzeum se nachází jen přibližně 5 minut od ateliéru, kde pracuji, a protože jsem věděla, že se nejedná o velkou budovu, a předpokládala tak i menší expozici, využila jsem polední přestávky 13. října a místo oběda zaběhla načerpat zase něco z "potravy" pro ducha :). Tady jsem díky době návštěvy nebyla "obtěžována" hlídači a v klidu si sama vše prohlédla a nafotila. velice mě zaujala samotná budova, neboť se na rozdíl od všech ostatních muzeí jedná o moderní stavbu prosklenou od z jihozápadu se stíněním pomocí dřevěného rastru, který uvnitř tvoří zajímavé stíny, interiér je v podstatě jednou velkou halou se systémem schodiště po kratších stranách a podest podél celé delší strany. Nikdy se nevracíte po stejném schodišti, protože vás nejdřív vyvedou nahoru vždy ob jedno patro a pak se vracíte dolů těmi vynechanými patry. Směrem nahoru se postupně prostor ztmavuje (pomocí dřevěného tmavého obložení a menšími okenními otvory), takže působí jako menší. Kromě stálé sbírky orientálního umění - převážně japonského a čínského (od bronzových soch, přes zbroj, divadelní masky, porcelán, až po malé votivní předměty) mě sem lákala hostující výstava (otevřená u příležitosti japonského koncertu, na kterém jsem byla v Teatro Carlo Felice) japonských akvarelů z 19.-20. stol. s převážně zvířecí tématikou. Takže jsem se nemohla vynadívat na dokonalou přesnost tak (alespoň pro mě) "nepřesné" techniky, jakou dokáží právě japonští mistři. (na obrázky se zase můžete podívat zde)
Tímto můj výčet nekončí, ale další dvě muzea jsem navštívila v rámci jednoho z nedělních výletů, takže se o nich zmíním při jeho popisu v samostatném článečku. Zároveň mám na seznamu plánovaných akcí ještě několik prohlídek, které jsem si nechala na chladnější a mokřejší listopadové víkendy, takže se můžete těšit někdy později.
Žádné komentáře:
Okomentovat