Národní divadlo v Praze a domnělá kulturnost Francouzů

27. dubna v pondělí jsem měl svátek a od Luci jsem k němu dostal zajímavý dárek a sice lístky na Carmen v Národním. Představení bylo ve čtvrtek, a tak po nezbytných přípravách, jako navlečení se do poněkud těsnějších kalhot, saka a podobně, jsme mohli vyrazit.

Opera samotná i celkové provedení se mi velice líbily, však je to také jedna z nejhranějších oper vůbec - citace ze stránek divadla :

Carmen je jedna z nejúspěšnějších stálic operního repertoáru a její autor, francouzský skladatel Georges Bizet díky ní dosáhl světové proslulosti, přestože drtivá většina jeho díla dávno upadla v zapomnění. Bizetova poslední opera byla poprvé uvedena s nevalným ohlasem v Paříži v roce 1875. Krátce nato šestatřicetiletý autor náhle zemřel a o budoucím triumfu své opery se nikdy nedověděl. Příběh o divoké Cikánce Carmen, jejíž lásku nikdy nikdo nezíská natrvalo a jejíž nespoutaný život skončí rukou odmítnutého milence, vojáka Dona José, zpracoval Bizet geniálním způsobem podle stejnojmenné novely francouzského spisovatele Prospera Mérimée.

K tomu to vyčerpavajícímu popisu snad není co dodat, snad jen že to bylo vážně úžasné. Představení sice mělo trvat tři hodiny, ale přislo mi to jako chvilička.

Celkový dojem z divadla mi však poněkud pokazila skupinka Francouzů na výletě. Většina návštěvníků, stejně jako my s Luci byla oblečená společensky a slušně. Rozevlátí Francouzi si po Národním vykračovali v značkových roztrhaných riflích, hiphopových čepicích a další pro mě těžko stravitelné garderobě. Kam se poděla pověstná elegance jejich národa je mi záhadou...

Luci podotkla, že to tedy není jen francouzská specialita, ale že je to již zavedená praxe u většiny turistů, že se v rámci výletu do Prahy "musí" rovněž navštívit i Národní, Stavovské dívadlo nebo Opera. Poučení, že u nás je to společenskou událostí s určitými náležitostmi nejspíš dost pokulhává.